Chudoba pohledem studií

O závažnosti tohoto jevu napříč staletími nemůže být pochyb neboť je zmiňován v nejstarších knihách jako je Mahabharáta či Bible. K tomuto tématu se rovněž vyjadřovali filozofičtí myslitelé, kteří významně ovlivnili myšlení lidí. Již Konfucius (551-479 pr. n. l.) si uvědomoval souvislost chudých a státu a nazývá jí "šestou kalamitou" které se chce dobrá vláda vyhnout (vedle dalších pěti, kterými jsou náhlá smrt, nemoc, bída, odpudivé vzezření a slabost). Téměř o dvě století později Aristoteles vymezuje status chudých v kontextu společenského zařazení. O sto let později Tomáš Akvinský se vymezuje k morální ospravedlnění lidí, kteří kradou jídlo z důvodu rizika smrtí hladem.

Vážnějším postojem k tomuto fenoménu a usazením do vědecko-společenského diskurzu bylo vymezení příjmu jednotlivce či domácnosti. 1,9 nebo 2,5 dolarů na den jsou ustanoveny jako měřitelná hranice chudoby. Snadno bychom mohli konstatovat, že problém chudoby úřady v západním světě řeší sociálními benefity. Praxe v exkludovaných lokalitách nám dokazuje opak. Kromě samotné chudoby se zde setkáváme s dalšími doprovodnými jevy, které mnohdy situaci chudých významně komplikují.

Z perspektivy vědeckých disciplín víme, že chudoba nepředstavuje pouze absenci materiálního zabezpečení ale představuje široký soubor nejčastěji psychologicko-sociálních nedostatků souvisejících se sekundárními (vliv okolí) a terciálními (vliv státu) faktory.

Z hlediska historie můžeme polemizovat o transformaci chudoby a doprovodných jevů ve kterých bída představovala především nedostatek jídla a byla způsobena nemocí, úrazem či ztrátou partnera. Avšak i v této situaci byly zachovávány společenské standardy a normy chování (slušnost, úcta, ...) V té současné kromě nedostatku jídla (i přes zajištění státními úřady) zaznamenáváme i riziko ztráty bydlení, a je doprovázena mohutným vlivem působením moderních technologií, ztráty sociální kontroly a rozšířením sociopatologických rizik (drogy, alkohol, gambling).

Aktuální stav, kdy chudoba u rizikových skupin roste se nabízí otázka, proč chudí i přes intervence státu, institucí a organizací, jsou stále chudí? Víme, že vyrovnat dluhy a navýšit rodinný kapitál, tedy pomyslně vytvořit nový start do života nepomůže, právě naopak ještě více uškodí.

Zevrubný historický diskurz nám umožňuje nahlédnou na chudobu v rámci společenských věd. Tou první je filozofie jak již bylo zmíněno v úvodu článku. Dalším tematickým významným filozofem, který se tomuto tématu věnoval a usadil jí do kontextu moderní doby a ekonomicko-mocenských vztahů byl F. Engels. Oproti tomu teologie povýšila chudobu na ctnost a ta se v kontextu světových událostí později zaujala pozornost sociologů a ekonomů. Na konci 20. a 21. století se bída lidí stala subjektem zkoumání a to v rámci antropologie, psychologie a lékařství. Nutno dodat, že v jistých projevech tedy již jako důsledky chudoby ji řešíme i v rámci speciální a sociální pedagogiky.

K porozumění chudoby je potřeba multidisciplinárního přístupu. Domnívám se, že alfou i omegou porozumění života v této realitě je psychologický přístup. Kromě deskriptivní či explanační funkci fungování mechanismů ať již rozhodování, přemýšlení či chápání různých situací a vztahů také zkoumá fyziologicko-biologické procesy a jejich vlivy.

Poluektová a kol (2015) tvrdí, že O. Lewis a jeho mnohými považovaný kontroverzní výzkum, předcházející vzniku Konceptu kultury chudoby (1968), byl jedním z prvních systematickým zkoumáním, který posunul problém chudoby do psychologické úrovně. Nutno dodat, že Lewis ve svém desetiletém výzkumu lidí žijících v bídě disponoval baterii psychologických otázek.

Psychologickým zkoumáním tohoto fenoménu docházíme mnohdy k velmi překvapivým zjištěním. Pro příklad si uveďme několik výzkumů z této vědní disciplíny a jejich výsledků. V sérii experimentů, které byly publikovány v roce 2013 Shafir a jeho kolegové zjistili, že lidé s finančními problémy vykazují snížení kognitivních funkcí podobných těm, jež mají v průměru o 13 bodů nižší IQ. Tuto skutečnost můžeme přirovnat také k rozhodování v situaci po komplexně probdělé noci.

Jako zásadní se jeví spolupráce psychologie s lékařskou vědou, specifičtěji v neurologií. Neurologie, neuropsychologie - se zabývá vzájemnými souvislostmi mezi fungováním lidského mozku a lidskou psychikou. Klinická neuropsychologie které se věnuje se zabývá převedením těchto poznatku do klinické praxe.

Martha J. Farah (psycholožka) a Kimberly Noble (neurovědkyně) ve svém společném výzkumu zkoumají chudobu a její vliv na rozvoj kognitivních funkcí. Farah se ve svých výzkumech zaměřila na zkoumání chudoby v souvislosti s paměti a K. Noble odhalila souvislosti děti s nižším socioekonomickým statusem a menším objemem.

"Výsledky výzkumů ukazují velmi běžný pohled proč chudí lidé zůstávají chudými, že to není tím, že by se snažili málo, že jsou nezodpovědní, že dělají chybné rozhodnutí, že nezůstávají ve škole atd. Ale... neurony nejsou obviňovány. Nevynákladají námahu, nemají dobré či špatné chování. Ony se chovají pouze dle zákonu přirozeného světa."

Doprovodným jevem chudoby je stres (téma významné pro lékařství a psychologii). Nemít z čeho uvařit, nevědět jak zaplatit nájem, nevědět jak zaplatit dluhy či další výdaje ať již spojené se školou dětí, či za cestu do práce.

Na překážky v životě spojené se stresem můžeme pohlížet ze dvou úhlů. Zvládnutí překážky vnímáme jako pozitivní proces, který umožňuje zažít pocit úspěchu a zvedá sebevědomí. Lidský organismu je vybaven adaptační reaktivitou na situace krátkodobého, akutního stresu,: adaptace umožňuje přežití v těchto ohrožujících situacích. Naopak, dlouhodobý stres může mít naprosto devastující vliv na organismus jedince a to zprostředkovaně poruchou produkcí a funkcí hlavního stresového hormonu - kortizolu.

Dle Kostiuka kortizol je nejdůležitější stresový hormon. Jeho hlavním cílem je mobilizace organismu při stresu, především jeho vlivem na energetický metabolismus. Hyperglykemizujícím účinkem zajišťuje kortizol dostatečné zásobení mozku glukózou, jejíž zásoby zvyšuje stimulací glukoneogeneze z proteinů, podporuje lipolýzu a tím přispívá k získávání energie, ovlivňuje i minerální metabolismus (retence sodíku, exkrece draslíku). Stimulací kardiovaskulárního systému udržuje kortizol oběhové funkce. Kortizol má tlumivý vliv na imunitu. Dále má kortizol významný protizánětlivý účinek (stimuluje tvorbu protizánětlivých cytokinů."

Chronický stres a zánět přispívají k rozvoji bolesti a deprese následkem depplece serotoninu a degenaativních změn hipokampu. Pacienti, kteří trpí depresemi často také trpí dysfukcí osy HPA s hyperkortizolémií, která významně přispívá k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění. Rovněž byla prokázána souvislost depresivní poruchy se zvýšením kardiovaskulárním rizikem.

Ačkoliv psychologie chudoby není v rámci psychologických disciplín ukotvena, z analýzy světové vědecké literatury je možné identifikovat dvě hlavní oblasti výzkumu psychologických aspektů chudoby. První je výzkum subjektivních příčin chudoby, druhým je výzkum psychologických důsledků chudoby.

Život chudých byl zkoumán již zmíněným antropologem O. Lewise.. V jednom ze zjištění autor konceptu Kultury chudoby tvrdí, že děti do věku šesti až sedmi let si osvojí všechny stereotypy chování, přemýšlení, jednání či postojů, které dítěti v jeho dospělosti znemožní se vymanit z chudoby. Tvrzení Lewise podporuje i Mabuza Florcy, která ve své disertační práci argumentuje "mentalitou chudoby".

Při zkoumání chudoby pokládá základní otázku šířeji a neptá se jen proč lidé jsou chudí, ale především proč lidé zůstávají chudými. Navazuje otázkou proč se zdá, že chudoba zdá se, drží lidi v "nějakém" psychologické svázaností (psychological bondage) ze které nejsou schopni uniknout. Dokládá, že jakákoliv pomoc ať už individuální, rodinná, komunitní či další zlomit tuto svázanost přichází vniveč. Autorka odmítá definici chudoby v podobě materiálního nedostatku jako velmi "úzkou" a tvrdí, že chudoby by měla být vymezována v kontextu celé osobnosti člověka a tedy i v rovině duchovní a duševní. Positivně laděná mentalita člověka, tak může mít zásadní vliv na zlomení výše uvedených svázaností.

V Českém a Slovenském prostředí je psychologický výzkum chudoby spíše okrajovou záležitostí a není součástí mainstreamového proudu a proto ani psychologické časopisy (např. Československá psychologie, Psychologie pro praxi, Psychologie a její kontexty) dosud nepublikují příspěvky, které by se této problematice věnovaly. To však neznamená, že by tento fenomén nebyl vědeckým výzkumem analyzovaný. V Česku se věnuje fenoménu chudoby sociolog Mareš (1999, 2000) a dále Mareš, Rabušic (1996, 1997).